Dva zloději nechtějí krást, což se jejich zlému šéfovi vůbec nezamlouvá. A tak se musí dvojice nemotorných lupičů, kteří by si raději šli někam zatančit, vloupat do opuštěného domu. Tam ale narazí na gramofon a vypustí z něj zástupy duchů. V této muzikálové grotesce spojili síly tři studenti UTB a vytvořili tak společný absolventský film.

Film je inspirován autorčinými zážitky ze studijního pobytu v norském městě Volda. Popisuje společný výstup dvou hrdinů na místní kopec Rotsethornet. Pro zobrazení ospalé atmosféry norského městečka používá autorka klasickou animaci vyvedenou kvašem.

Záběr Chintis Lundgrenové přesáhl nedávno autorské a zakázkové filmy a režisérka se pustila do seriálu pro mladé publikum s názvem Manivald and the Absinthe Rabbits. Neopustila ale svůj smysl pro humor a pro výmluvnost němých zvířecích tváří. Tento krátký hudební klip, někomu možná asociující Log Jam Alexeje Alexejeva, je jednou z prvních „ochutnávek“ seriálu.

Film pracuje se spánkovou paralýzou a úzkostí a znázorňuje opakující se noční můru spojenou s konkrétní lokalitou – bytem, kde režisérka strávila prvních dvanáct let života. Díky kombinaci rotoskopie a starých rodinných fotek a videí mají diváci příležitost ponořit se do tohoto snu spolu s ní.

Kdesi v tajemné dystopické budoucnosti se královna baví svou vlastní brutální talentovou show.

Asociativní studie, jejímž základem je ubíhající proud zdánlivě nesouvisejících fotografií, vznikla v rámci semestrální práce jako součást guerilla mappingu. Levé okno zachycuje výjevy ve městě, zatímco pravé výjevy v lesích. Je na divákovi, aby ve dvou rozdílných světech zachytil a nalezl podobné prvky a vazby.

Hlavní hrdina filmu dostane dopis od své přítelkyně z města Jonkio, ve kterém ho prosí, aby ji odtamtud dostal. Rozhodne se proto pro ni dojet, ale až po celém dni na cestě se dostane na místo, odkud může do města dojet vlakem.

Občas se nám všem stýská po domově. Sama režisérka bere svůj venkovský dům jako jakýsi nepostižitelný bezpečný prostor vystavěný ze vzpomínek. Co když nikdy nezapomeneme? Co když si tyto vzpomínky uchováme ve svých srdcích navždy?

Studentka z plzeňské Sutnarky, která je zároveň lektorkou animace pro děti, ve svém filmovém experimentu využívá zašlé staré předměty, fólie a meotar k nastolení rozličných nálad. Ty však k diváctvu promlouvají nejen díky své vizualitě, ale i díky stejnojmenné básni Ewalda Murrera.

Černohumorný a nebývale morbidní videoklip chystá na diváka jedno překvapení za druhým. Natočený svérázně pojatou stop-motion animací, vypráví klip o tom, jak se svůdná žena radikálně vypořádává s nedochvilnými, nevěrnými či jinak neuspokojivými milenci, přičemž s úsměvem překračuje hranice zákona.