Film představuje vizi pochmurného města. Hlavní hrdina, Pan Pavouk je úředník pracující v obrovské kanceláři, dobrovolný otrok, člověk osamělý a ztracený v labyrintu ulic, chodeb a vlastní mysli nasáklé alkoholem. Avšak kdesi mnohem hlouběji, v místech, kde se rozum rozpadá a začínají sny, se otevírá nekonečný prostor, ve kterém září křehká síla…

O tom, že někdy jen setkání se svým vnitřním kačerem může být tím jediným funkčním impulsem ke změně, vypráví tento nápaditý snový film. Vyznačuje se rozvlněnou pestrobarevnou animací, jemně absurdním humorem a značnou mírou optimismu navzdory neutěšené výchozí životní situaci hlavního hrdiny.

Nezvykle atmosférický film Periferie je sondou do života opuštěného francouzského sídliště. To se postupně mění v jakousi městskou pustinu a mezi pozůstatky lidské přítomnosti se tu potulují smečky zdivočelých psů. Film reflektuje současnou neutěšenou situaci vylidněných francouzských sídlišť, chátrajících na okraji velkoměst.

Mystické sci-fi z velkoměsta, kde anonymní obyvatelé, s obličeji skrytými pod maskami, tráví většinu času na nekonečných eskalátorech. Jeden z nich je natolik zdeptán každodenní rutinou, že si masku nenasadí, a jediné, po čem touží, je vrátit se domů. Snímek s tísnivou atmosférou je znepokojivým obrazem nejisté budoucnosti.

Krátký film o životě po ztrátě milované osoby zpracovává citlivé téma prostřednictvím hraného i animovaného filmu. Skutečné příběhy doplněné o animované rekonstrukce bolestných situací nahlíží do myšlenek trojice mladých lidí, kteří jsou předčasně vystaveni problematice smrti. Vedle přemalovaných reálných záběrů využívá autorka i abstraktní animaci.

Známý kanadsko-francouzský režisér, tvůrce autorských filmů, zakázek, ale i ilustrací, přichází s novým klipem. Postavil ho na naivním, ale o to účinnějším výtvarnu. Malá loďka plující na moři za doprovodu příjemné hudby nabírá rozjařené hosty cestou na mystický party ostrov.

Nevím co kombinuje prvky mainstreamových filmů jako například zábavnou dramaturgii či prvky překvapení typické pro grotesky atp. s postupy avantgardního filmu jako např. techniku zkratky či formální a estetickou redukci obrazů. V tomto netypickém žánrovém hybridu si tedy publikum samo musí najít cestu mezi humorem a vážností.

Videoklip k nostalgické písni propojuje v obraze dva zdánlivě odlišné světy. V prvním plánu je to příběh mladé dívky, která má ráda šneky. Tato do fialových odstínů laděná „lovestory” se ale odehrává na pozadí drastických válečných výjevů, přičemž se oba motivy specifickým způsobem doplňují, prolínají a propojují.

Fobie mohou mít mnoho podob. Když se ale zhmotní do škodolibého plstěného stvoření, končí veškerá legrace. Ve svém absolventském filmu se Anna Mantzaris spojila se spolužákem z Volda University College a zaměřili se na hrdinu trpícího strachem z lidí. Oceňovaný snímek vážné téma pojednává směsicí dramatu a úsměvných momentů.

Experimentální videoklip hravě používá plastelínu k zachycení nesouladu mezi tím, jak se cítíme uvnitř, a tím, jak se prezentujeme před světem a na sociálních sítích. Autorská dvojice Eliška Oz a Lee Oz se již delší dobu na tento typ animace specializuje a dosahuje s ní neobvykle fluidních výsledků.