Co se stane, nabudou-li idiomy konkrétní a doslovnou obrazovou podobu? Ustojí jejich význam takovou proměnu? Jaké nové významy a vtipy mohou ve své vizuální formě obsáhnout? Přežijí? Nad tím, jaké důsledky přináší doslovnost, se zamýšlí režisér tohoto hravého snímku. Do jiného jazyka jsou ovšem tyto hříčky víceméně nepřeveditelné.
Přísně černobílý geometrický výtvarný styl tohoto filmu autorky původem z Běloruska dává vyniknout nejen barevné Rubikově kostce, ale i problémům, které přesahují jeho hlavní postavu. Jak si poradit se záludným hlavolamem? Co když jedno z řešení přináší nové problémy?
Děj tohoto příběhu se odehrává ve světě, kde mraky vědomě zasahují do života lidí. Lidé o tom ale nemají nejmenší tušení. K odhalení celé historie mraků dochází až poté, co se čerstvě zrozený mráček snaží pomoct sobeckému motorkáři. Nicméně kvůli bezohlednosti motocyklisty se pro lidstvo nic nezmění.
Film dokumentuje městské umění vzniklé v různých částech španělské Valencie mezi lety 2018 a 2019. Animuje tato pomíjivá umělecká díla a spojuje jednotlivé obrazy jako okénka filmu. Všechny tváře na nás upírají doširoka otevřené oči, jako kdyby nám chtěly potvrdit, že existujeme, ale že svět půjde dál, i když existovat nebudeme.
NPCs (Non-Player Characters) jsou videoherní postavy, za něž nelze hrát. Jak ale dokazuje tento atypický anidok, i ony v rámci svého fikčního světa vedou jedinečné životy, obvykle poznamenané dennodenní dřinou, rutinou a jistou nedotažeností herního prostředí. To vše dohromady v tomto unikátním pohledu na jejich existenci vede autory filmu k zamyšlení se nad kapitalistickým modelem světa.
Mladý autor si zvolil pro svůj vizuálně úchvatný a animačně brilantní průlet částí japonské historie kombinaci techniky ruční kresby a inkoustu na papíře. V éře japonských dějin nazývané období válčících knížectví přišlo o život mnoho lidí. Architekt, který staví hrady, dostane nápad, že čajovna by mohla být místem, kde válečníci mohou získat zpátky své ztracené lidství.
Po proudu i proti proudu řeky Crane: pomíjivé říční meandry, záblesky vodních textur a energií. Rychlý střih, prostředím propojené, avšak odlišné a proměnlivé záběry, rozostřenost a v neposlední řadě hudební doprovod dělají z této říční imprese dramatický zážitek.
Nikitu Diakura, autora filmu Hnus, známe jako inovátora, který posouvá animaci na hranici počítačové hry. Rád zkoumá možnosti, jak vytvářet animovaný film bez animace jako takové. Ve svém posledním filmu se pustil do experimentu: vytvořil sám sebe jako počítačovou loutku (avatara) a tu se snaží naučit salto vzad. Vtipný film zaujme hlavně animátory.
Videoklip plný chaotické energie a korporálního hororu k singlu A Strange Feeling of Existential Angst z posledního alba skupiny Sunflowers. Klip vzešel ze spolupráce portugalské animátorky a estonského tvůrce žijícího v Praze.
