Náladová, temná až hororová, vizuálně působivá balada se odehrává v dobách, kdy osudy lidí byly ještě úzce spjaty s osudy ostatních bytostí. Zároveň lidé přijímali temnou stránku života, domnívajíce se, že dobro nepotřebuje jejich uctívání, a žili v atmosféře smrti. Muž a žena se zde snaží vyrovnat se svým údělem, jenže temné stránky lidské duše získávají navrch…
Krátká, hravá a příjemně stylizovaná „studie“ je autorskou interpretací myšlenek Egona Bondyho – známého českého básníka, spisovatele a především filozofa. Autorka se záměrně nesnaží ilustrovat komentář, naopak ho vizuálním ztvárněním vtipně doplňuje a rozvíjí pomocí asociací, metafor či nadsázky.
Lapeny ve fosfénech dávají dokumentární záběry odhalit svou pravou digitální podstatu a navrací se ke svým abstraktní kořenům, ke vzpomínkám na obrazy odvinuté ze závislosti na zobrazovaném a ovlivněné jeho vnitřním životem. Počítač vidí bez oči, algoritmus si představuje.
Snímek o vykořenění, hledání a nalézání domova. V baru se s přáteli schází mladík, který už stihl prožít různá životní období v různých zemích, dokonce na více kontinentech. Trpí ale pocitem, že je doma na více místech. Autorka si pohrává s barevným odlišením zmožené hlavní postavy, která se snaží odpovědět na otázku, kam vlastně patří.
Tři kapitoly městské akustiky. Záznam času, cesty a prostoru. Série krátkých animovaných filmů založených na stereofonních záznamech zvukové palety města. Jejím cílem je zprostředkovat zážitek vědomého a úmyslného poslouchání zvuků města. Audiovizuální dílo vytvořené pro obě uši a jasnou mysl, která stimuluje diváckou představivost.
Klidná indie-popová písnička připomíná ukolébavku. Ve stejném duchu byl vytvořen i animovaný klip, který se odehrává v hlubokém vesmíru. Hlavním tématem jsou ruce v kreacích, které jste nejspíše nikdy předtím neviděli.
Poutavý anidok se vrací k tristní kapitole naší historie – k často paradoxnímu vyřizování si účtů po 2. světové válce. Silně vizuálními obrazy ilustruje dramatické vyprávění člověka, jemuž zatkli otce, neprávem obviněného z kolaborace s Němci. Ten přitom zachránil spousty životů, když jako pošťák ničil udavačské dopisy.
Cesta skrz opuštěné silo poblíž autorčina studia. Animátorka v nenarativním eseji pracuje zčásti s reálnými záběry a především se svým oblíbeným použitým filmovým materiálem. Vyznává se touto cestou k obdivu jednoduché, ale pro region významné stavby. Ta je v detailech personifikována a zvukový doprovod dává tušit jejím historickým souvislostem.
Originální anidok oživuje s pomocí dobové grafiky vzpomínky nejen na dobu slávy československého hokeje, ale i na jeho černé okamžiky. Konkrétně se autorka zaměřuje na represe, které si státní aparát přichystal pro hráče státní reprezentace v roce 1950. Zakládá na autentických výpovědích žijících pamětníků a archivním materiálu.
