Tento legendární film Marv Newland natočil v roce 1969 coby student ArtCenter College of Design (Los Angeles). Od těch dob se stal kultovním a je zařazován do nejrůznějších výběru nejlejpších animovaných filmů historie. Natočený byl v primitivních produkčních podmínkách 16mm kamerou Bolex. Svým jednoduchým stylem, využívajícím černobílé linie, připomíná průkopnické filmy Winsora McCaye.
A co když je tu doma?! Autobiografický film o malé Vietnamce, která vyrůstá v českém maloměstě. Zatímco si zvyká na to být zároveň cizí i doma, její rodina směřuje k zásadnímu rozhodnutí. Kdo odjede - kdo zůstane? A čí domov je kde?
Pozorovatel, který vyčistí svou mysl a omezí své prostředky jen na práci s časem a pohybem v prostoru, nejenže může dojít jistého pixilačního vytržení, ba co víc, pokud se skutečně napojí na onu vlnu, jeho cesta ho zcela pohltí. A vlnění trávy, mraků, kopců a údolí, slunečního pohybu i nás samotných, to vše zde hraje svou roli. Nenarativní pixilace české krajiny.
Klasická vánoční atmosféra. Matka celý den připravovala vánoční večeři a všechny ostatní záležitosti potřebné pro kvalitní rodinnou oslavu tohoto pohanského svátku. Otec celý den seděl u televize. Každý si jistě dovede představit, jak se taková situace bude vyvíjet dál. Morbidní loutková animace.
Pandy je studentský krátký animovaný film slovenského režiséra Matúše Vizára. Byl vybrán do sekce Cinéfondation festivalu v Cannes a získal zde třetí nejvyšší ocenění. Byl promítán také na Anifilmu v Třeboni a je také na programu festivalu animovaného filmu v Annecy.
Osudy mladého zamilovaného páru, staré paní pečující o květinu na okně, úspěšného běžce či jednonohého žebráka na rohu ulice se v tomto kresleném snímku postupně prolínají za přítomnosti neutuchajícího větru, který je možné, stejně jako lidské kroky, považovat za metaforu neúnavného koloběhu života.
Originální anidok oživuje s pomocí dobové grafiky vzpomínky nejen na dobu slávy československého hokeje, ale i na jeho černé okamžiky. Konkrétně se autorka zaměřuje na represe, které si státní aparát přichystal pro hráče státní reprezentace v roce 1950. Zakládá na autentických výpovědích žijících pamětníků a archivním materiálu.
Hlavní hrdinka miluje zvířata, bohužel až příliš. A ze všeho nejvíc svou kočku, která se postupně stává celým jejím světem. Catherine žije odtržená od lidí a postupně se mění ve starou bláznivou kočičí dámu. Autorka, která si zakládá na vyprávění příběhů, dokáže diváky v pravém okamžiku nečekaně zaskočit.
Pokud byla stará dobrá Karkulka hodné a bezbranné děvče, na tuhle si vlk rozhodně nepřijde! Ve výtvarně výrazném vyprávění si hladová šelma nakonec pochutná na jiných dobrotách, než bychom čekali. Vtipně upravenou (ne)pohádku o návštěvě u babičky nezapomenutelným způsobem namluvil Ota Jirák.
