Rytíř, který má podobu stínu, se vydá na průzkum interdimenzionálního hradu. Na cestě ho pronásledují neustále se rozpínající kořeny růže. Videoklip, který je možná inspirovaný příběhem o Šípkové Růžence, kombinuje dvě polohy – nejprve barevnou pohádkovou a následně temnou abstraktní, odkazující na osidla strachu.
Kytary dozněly. Po nočním koncertě se rockerova cesta domů mění v podivný trip. Hranice mezi tím, co bylo, bude a co se možná nikdy nestalo, se rozmazává. Tento groteskní průlet zamlženou (ne)realitou těží ze zdařile budované atmosféry pofidérních benzínek a barů, které spojuje poněkud zlověstný jelen.
Rozhovor vedený s diváky na téma vzájemného vlivu mezi zprávami a lidmi: jak zprávy lidi ovlivňují, jak lidé formují události a jak se z událostí stávají zprávy. Příběh se paralelně rozvíjí ve dvou světech – ve světě polorealistickém a ve světě abstraktním/metaforickém. Tyto světy se doplňují, někdy spolu interagují a často se přelévají jeden v druhý.
Jednotlivé schizoidně vyprávěné epizody provázejí instrumentalizací života, vytvářením braku (zrcadlo filmu samotného) a personifikací stroje. Snímek vychází z autorovy nekonečné nenávisti vůči počítačům a v hlubším smyslu zkoumá hranice odporu v digitálním věku.
Indická kulturní tradice vyžaduje, aby mladé dívky byly zasvěceny hinduistickému chrámu, kde se z nich stanou chrámové tanečnice a kněžky sloužící božstvu až do konce života. Při obřadu zasvěcení dostanou muttu, červenobílý náhrdelník symbolizující jejich postavení. I přes výjimečně krátkou stopáž se autorce daří vybudovat tísnivou atmosféru, a to i díky využití tradiční indické hudby.
Jsme si všichni rovni, nebo někteří z nás využívají druhé? Tento nenarativní film zkoumá možnosti textilních materiálů a technik v kombinaci s pohyblivými obrázky. Soundtrack od hudebního dua Nadváha je sešitý pomocí repetitivních zvuků šicího stroje.
Sympatický dotyk řemeslnosti, pečlivě zvolená barevná paleta a rozechvělost papírkové animace obzvlášť patrná ve vyvedení plamenů ohně vytváří z tohoto videoklipu sugestivní podívanou, která opakováním výrazných motivů za hypnotických tónů zvolené skladby působí jako audiovizuální zaříkávadlo.
Během noční procházky narazí zamilovaný pár na žábu, která však o jejich pozornost rozhodně nestojí. Žába, její mládě i ostatní lesní tvorové se raději nechávají unášet divokým rytmem elektronické hudby od české interpretky Johuš Matuš a tajně doufají, že se vetřelec brzy vzdálí. Spolurežisérkou videoklipu je Julie Černá, která s Johuš Matuš spolupracovala už na svém oceňovaném filmu Kámen Osudu.
Filmař a pedagog Martin Kukal se příležitostně věnuje i tvorbě videoklipů. Nedávno do jeho filmografie přibyl i tento klip k písničce Sváti a Martiny z města Slaný. Autor nás v něm zavádí do okolí Červeného rybníka mezi dobrácká strašidla a pohádkové bytosti.
