Osvěžující film z ranku ukrajinské animace. Snímek Mykyty Lyskova, absolventa Kyjevské národní divadelní, filmové a televizní univerzity, je plný absurdních výjevů, jimiž autor interpretuje ukrajinskou současnost. Lyskov diváky nešetří a sází jeden černohumorný výjev za druhým, to vše dokresleno svébytným výtvarným viděním.
Další estonský snímek, který se hlásí k typickému estonskému absurdnímu humoru. V něčem připomíná filmy Priita Pärna či Üllo Pikkova. Pomalým tempem a podivnými způsoby se zde dva manažeři Adolf a Rudolf snaží řešit problémy, které ohrožují jejich společnost. Příběh tvoří řada groteskních výjevů, které do sebe postupně zapadají.
Nostalgický videoklip sleduje postarší pár nořící se do moře vzpomínek. Ty jsou, podobně jako vše v tomto videu, vytvořené z papíru. Za snímkem přitom, stejně jako za letošním vizuálem Anifilmu, stojí česko-izraelská dvojice, pro niž je typická animace plastelíny.
Podobně jako ve svém úspěšném snímku Madagaskar – cestovní deník (2010) se režisér Bastien Dubois vydává do exotické přírody za domorodci nedotčenými moderní civilizací. Žijí v izolaci od světového dění a probíhající válka k nim doléhá jen prostřednictvím bojových letadel, jimiž jsou zprvu okouzleni. I v tomto filmu vsadil režisér na podmanivé výtvarno.
Hravá malovaná animace, hýřící barvami i metaforickými přeměnami, zachycuje atmosféru slavnostního vojenského průvodu. Z nenápadného začátku, kdy vidíme jen detaily vojenské uniformy, se záhy dostáváme do zvlněné krajiny a můžeme být rádi, když stihneme sledovat všechno, co se v obraze děje.
Slunce zapadá a poslední lidská noha opouští jedno malé indické tržiště. V noci pak tento prostor ožívá poněkud jiným životem. Tvůrčí duo Eliška & Lee Oz je známé svými perfektními plastelínovými animacemi. V tomto klipu navíc svůj tradiční styl zkombinovali s 2D počítačovou animací.
Na procházce se psem se žena setkává s mužem a dá se s ním do hovoru. Zabere se do něj natolik, že na svého psa na chvíli zapomene. Ten se vydává prozkoumat okolí. V překvapivě pojatém snímku vidíme pouze to, co se dotkne země. Film je založen na hře s barvami, výtvarné zkratce a poetice náznaků, z nichž se dobře vypointovaný příběh skládá.
Svérázného polského autora Janka Kozu znají diváci Anifilmu už z dřívějších let. V roce 2020 například na festivalu soutěžil s klipem Hiob Dylan: Dziewczyna z filmu porno. Svého černobílého stylu a ručně kreslené, poněkud „dirty“ animace se drží i ve svém novém videoklipu k písni od hudebního uskupení Sobotni Rosół.
Film vytvořený u příležitosti 70. výročí založení Ateliéru animace UMPRUM je volně inspirován dílem třech jeho absolventů – Václava Mergla, Jana Součka a Vratislava Hlavatého. Motivy z jejich filmů, ilustrace a malby byly umístěny do nových kontextů a vzniklo tak nové autorské dílo.
Film na pomezí experimentálního videoklipu vznikl v animačním studiu na UMPRUM při workshopu vedeném autory letošní festivalové znělky Dávidem Štumpfem a Michaelou Mihályiovou. Snímek vyniká paletou barev, kterou se tvůrčí tým rozhodl omezit takřka výhradně na červenou, modrou a bílou.
