Smrt přichází opakovaně ve vlnách a v koloběhu přírody má své místo. Co je pro jednu rostlinu odpad, je pro jinou poklad, jak naznačuje i tento snímek, zvláštně kombinující „organické téma“ s digitální animací. A výsledný tvar navíc nejvíce připomíná počítačovou simulaci – jakousi hru.
Metaforu nakládání s problémy v životě každého z nás přináší černobílý 3D film režiséra ze Západočeské univerzity v Plzni. V minimalistických kulisách a za minimalistického hudebního doprovodu rozehrává koloběh útěků před klecemi, v nichž se nevyhnutelně znovu a znovu ocitáme.
Linorytový hudební videoklip pro českou alternativní skupinu Planety, který snad vypráví o lásce v oceánu uzavřeném v malém akváriu. Studentka animace na FDULS ZČU v Plzni ho pojala jako hru s rozfázovaným pohybem ve formě linorytu, který je doplněn kreslenými detaily.
Snímek, jenž ve své době fascinoval diváky na desítkách festivalů, zobrazuje Sněhurčin poslední sen, který se jí zdá během cesty na pohotovost. Režisér pracuje s CGI animací zcela po svém a stejně originální je i v obsahu. Surrealistický sen se hemží pozměněnými či deformovanými postavami z filmů Walta Disneye.
Stejně jako v reálném světě i v novém filmu mistra české kreslené animace má všechno svou stinnou stránku. Toho se autor chytil doslova a rozehrává dva filmy: optimistický na jedné straně papíru a pesimistický na té druhé.
Kulička překonává soukolí a nejrůznější dráhy. Objevuje se a mizí v prohlubních bez zjeveného vyššího principu. Jak se rytmus koloběhu zrychluje, vyjevuje se divákovi skrytý život celého aparátu. Poetický kraťoučký snímek amerického autora si vystačí s minimalistickou výtvarnou stránkou, z níž nakonec vzniká nevšední taneční kreace.
Experimentálně laděný film Tomáše Červeného byl vytvořen 2D a 3D počítačovou technikou. S jejich pomocí vytváří bohaté struktury, které díky zvoleným barvám i texturám vnášejí kontrast do pozadí, na němž je zářivými slovy postupně formulováno slovní poselství.
Klasik českého animovaného gagu Pavel Koutský zpracoval opět aktuální téma: v současném světě jsme všichni jak loutkohercem, tak loutkou, a to aniž bychom si toho všimli. Autor tak klade otázku, kdo je objekt a kdo subjekt a hlavně kdo koho ovládá.
