Osudy mladého zamilovaného páru, staré paní pečující o květinu na okně, úspěšného běžce či jednonohého žebráka na rohu ulice se v tomto kresleném snímku postupně prolínají za přítomnosti neutuchajícího větru, který je možné, stejně jako lidské kroky, považovat za metaforu neúnavného koloběhu života.
