Krátká, vizuálně minimalistická hříčka v duchu typického estonského humoru pojednává o obtížném životě v rohu, kde se setkávají dva úhly. Existence se tu jeví jako velmi obtížná – zákony o perspektivě a gravitaci zde totiž hrají zvláštní hry, takže se celý obraz stává geometricky relativní a postavy nemají pevnou půdu pod nohama.
