Thomas Renoldner

Nevím co kombinuje prvky mainstreamových filmů jako například zábavnou dramaturgii či prvky překvapení typické pro grotesky atp. s postupy avantgardního filmu jako např. techniku zkratky či formální a estetickou redukci obrazů. V tomto netypickém žánrovém hybridu si tedy publikum samo musí najít cestu mezi humorem a vážností.

Ve filmu sestříhaném okénko po okénku podle zvuku se realistický obraz postupně mění v surreální, strukturalistický a nakonec abstraktní film. Autor proměňuje jazyk v hudbu, hlas zní jako buben a tělo se mění v surreální fantazii s desítkou divoce se pohybujících paží.

Ve filmu sestříhaném okénko po okénku podle zvuku se realistický obraz postupně mění v surreální, strukturalistický a nakonec abstraktní film. Autor proměňuje jazyk v hudbu, hlas zní jako buben a tělo se mění v surreální fantazii s desítkou divoce se pohybujících paží.

Nevím co kombinuje prvky mainstreamových filmů jako například zábavnou dramaturgii či prvky překvapení typické pro grotesky atp. s postupy avantgardního filmu jako např. techniku zkratky či formální a estetickou redukci obrazů. V tomto netypickém žánrovém hybridu si tedy publikum samo musí najít cestu mezi humorem a vážností.