Polospánek poeticky sleduje tichý vztah mezi dvěma torsy. Redukuje narativ, ale posiluje směs úzkosti, potěšení, boje a vytrvalosti. Přes minimalistické prostředky, které autorka využívá, jako jsou mihotavé náznaky částí lidských těl, jemná symbolika a promyšlená zvuková stopa, tvoří její dílo uhrančivý celek.
