Filmy

Studentka z plzeňské Sutnarky, která je zároveň lektorkou animace pro děti, ve svém filmovém experimentu využívá zašlé staré předměty, fólie a meotar k nastolení rozličných nálad. Ty však k diváctvu promlouvají nejen díky své vizualitě, ale i díky stejnojmenné básni Ewalda Murrera.

Experimentální snímek autorky z pražské UMPRUM. Za jeho vznikem dle režisérky stojí její fascinace dosud neodhalenými tajemstvími vesmíru. K tvorbě vizuálu použila počítačové programy a nashromážděná číselná data, k nimž následně vznikl zvukový doprovod postavený na jejich přesném zobrazování a převodu.

Metaforu nakládání s problémy v životě každého z nás přináší černobílý 3D film režiséra ze Západočeské univerzity v Plzni. V minimalistických kulisách a za minimalistického hudebního doprovodu rozehrává koloběh útěků před klecemi, v nichž se nevyhnutelně znovu a znovu ocitáme.

Experimentálně laděný film Tomáše Červeného byl vytvořen 2D a 3D počítačovou technikou. S jejich pomocí vytváří bohaté struktury, které díky zvoleným barvám i texturám vnášejí kontrast do pozadí, na němž je zářivými slovy postupně formulováno slovní poselství.

Dvouminutová "bezkamerovka" os kanadského experimentátora Stevena Woloshena, který se této metodě věnuje už od osmdesátých let. 

Experimentální film Stevena Woloshena, uvedený v roce 2019 na festivalu v Annecy.

Když člověk tráví hodně času doma v izolaci, stěny se začnou hýbat. Vnímání času se zkresluje, dny ubíhají klidně a všechno se zdánlivě donekonečna opakuje. Prostory, konverzace, vizuální vjemy a zvuky splývají v jeden nekončící sen.

Autorský film Vlny natočený technikou stop-motion animace podsvíceného písku zkoumá různé podoby vln v přírodě i v životě jednotlivce a společnosti – jejich pohyb, souvislosti a kontrasty mezi nimi, pocity, jež vyvolávají. Obrazové vlnění se prolíná s paralelními liniemi filmu.

Výraz malá smrt, jež v moderním významu označuje specifický „pocit po dosažení orgasmu“, je v tomto filmu použit doslovně pro popis krátkého kómatu po předávkování heroinem. Tento anidok je vizuálním i verbálním monologem pomalu umírající osoby. Jaké to je umírat?