Vuk Jevremović

Videoklip znázorňuje boj mezi komunisty (stávkujícími horníky) a jugoslávskými nacionalisty ve městě Trbovlje v roce 1924. Slovinsko bylo v té době součástí Království Jugoslávie a v bojích zahynuly desítky lidí. Videoklip zachycuje ozvěny prvních desetiletí 20. století prostřednictvím různých uměleckých směrů.

Videoklip znázorňuje boj mezi komunisty (stávkujícími horníky) a jugoslávskými nacionalisty ve městě Trbovlje v roce 1924. Slovinsko bylo v té době součástí Království Jugoslávie a v bojích zahynuly desítky lidí. Videoklip zachycuje ozvěny prvních desetiletí 20. století prostřednictvím různých uměleckých směrů.

Tři fotbaloví géniové. V zápasech předvádějí zázraky a střílejí neskutečné branky. Co se jim ale odehrává v hlavě, když mají kopat penalty? Ve svém audiovizuálně intenzivním snímku nachází Jevremović paralelu mezi sportovním a celospolečenským běsněním.

V prvním oficiálním videoklipu, který autor vytvořil pro svou oblíbenou slovinskou kapelu, v duchu skladby kombinuje reálné záběry z neutěšených městských lokalit se svými frenetickými kresbami. Zahlédneme jeho oblíbené motivy zvířat, které ale tentokrát mohou nést politický podtext. Video pak rámuje vypovídající motiv dětské ruky.

Zneklidňující snímek využívá opět řadu výtvarných přístupů i technik animace. Stejně tak mísí několik vlivů. Film inspirovaný Kafkovou povídkou V kárném táboře, známým obrazem Arnolda Böcklina, ale i paralelou k sovětskému Rusku nás vrhá na podivné místo, kde se schyluje k trestu neposlušného vojáka. Proveden bude strojem, který spáchaný zločin (coby text) vyryje muži na záda tak, aby ho pocítil „na vlastní kůži“.

Vyznání městu, které prošlo častými zkouškami. Mnohokrát bylo umělci zpodobněno a mnohokrát v minulých stoletích zničeno. Tak jako se hromadily události v daném místě, přetírá autor jednu vrstvu barvy jinou, znovu a znovu. Paměť místa ale zůstává. Romanticko-expresivní pouť dějinami Drážďan.

Po dvou „zvířecích“ snímcích se s Deníkem dostáváme do zdánlivě fádní reality běžného dne člověka ve městě. Cesta do práce se ale díky totálně animovaným průletům ulicí mění ve fascinující podívanou. „Oko kamery“ se v deseti minutách zastaví jen na pár mžiků, když se zachycený výjev promítne na autorovo malířské plátno.

Panter je intenzivní studií o svobodě. Jaké jsou vnitřní pocity zvířete v zajetí? A je možné je vůbec zachytit? Autorova typicky neklidná animace nachází ideální látku v básni R. M. Rilkeho o panterovi vystaveném ve zvěřinci botanické zahrady v Paříži. Ke své sugestivní vizualitě autor opět přizval na pomoc výraznou hudbu, stojící tentokrát na elektrické kytaře.

Dynamická imprese evokující svým proměnlivým stylem těkavost okamžiku. Běh zvířete, vítr vanoucí krajinou, tvář člověka… Ansámbl několika výtvarných technik, které stále oscilují mezi abstraktním a konkrétním vyobrazením, stmeluje charakter hudby. Ten zároveň úžasně animované metamorfózy žene stále kupředu jako uhánějící gepard.